Napoleonské dny ve Slavkově u Brna 2007Régiment de Grenadiers à pied de La Garde Impériale d´Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda, Nadpis

 

Sekce novinek již není pravidelně doplňována. Novinky se dozvíte na FCB Císařské Staré Gardy jak už to dnes bývá. Stejně tak jsou tam k nalezení aktuální fotky.

Valtice 22.-24.6.2012

Kaunas (LIT)

23.6.2012

V pátek 22.6.2012 dorazili granátníci 1. pluku společně s dalšími jednotkami Grande Armée po dlouhé cestě Varšavským vévodstvím na břehy řeky Němen v litevském Kaunasu. Litva nás nepřivítala zrovna vlídně. Cestou nás provázel déšť a také stany jsme stavěli za drobného mžení. Poté, co jsme rozbili tábor a i počasí se trochu umoudřilo, jsme vyrazili na prohlídku starého města a v poměrně živých ulicích pátrali po památkách spojených s pobytem Císaře a jeho armády. Také ráno druhého dne neslibovalo lepší počasí, avšak během intenzivního dopoledního výcviku školy pelotonu se přece jenom ukázalo sluníčko. Jakpak by ne. I slunce muselo plesat nad výkvětem Grande Armée, který sem dorazil až z českých zemí, a ve srovnání s místními i více méně přespolními tragédy bylo hned jasné, že naše pelotony budou jediným akceschopným jádrem armády, schopným splnit náročný odpolední bojový úkol: překročení řeky! K té jsme se vydali slavnostním pochodem ulicemi města v odpoledních hodinách. Prošli jsme historickým centrem do modernějších částí města a poslední úsek cesty nám zkrátily přistavené povozy. Ty nás přepravily k nedaleké manufaktuře, za jejímiž zdmi jsme se na březích řeky nalodili do plavidel. Jako první vyrazily dvě veslice. První zčásti osazená námořníky císařské gardy. Statečně – chvílemi se zdálo až marně - bojovala s mocným říčním proudem. Nakonec se jí však přece jen podařilo přirazit ke břehu a překvapit rozptýlené ruské hlídky. Poté se vydal na cestu na pontonu i náš ponton. Přistát se podařilo naštěstí u pevného břehu, tak že jsme skoro suchou nohou vkročili na území ruského impéria. Po tirajérsku jsme zahnali několik málo osamocených ruských vojáků, kladoucích symbolický odpor a již seřazení v útočné koloně jsme napochodovali těsně k divákům. Následovala poměrně dlouhá přestávka, kterou jsme vyplnili sledováním vyloďování druhého pontonu - jeho posádka měla s přistáním méně štěstí; musela po kolena do vody – a vyměnili jsme si několik přátelských slov se členy francouzské asociace Souvenir napoléonien, mezi kterými byl i potomek maršála Murata, princ Alain Murat. Pak zazněly další povely a rozkazy a čelo Grande Armée se vydalo na pochod do vnitrozemí. Ne však příliš daleko… Bylo nutno se řadit k bitvě. Průzkum totiž hlásil soustředění nepřátelských jednotek. I tyto se však musely dát po urputném boji se zapojením všech druhů vojsk před modrou lavinou na ústup. Jižní křídlo bitevní sestavy přitom účinně kryl náš druhdy nepřítel, dnes spojenec, kníže Schwarzenberg s rakouským pomocným sborem. Od této chvíle byl již celý Kaunas náš. Po slavnostní přehlídce na bojišti, nadšeně pozdravováni místními obyvateli, zbavenými jha carského samoděržaví, jsme se rozptýlili v městských ulicích, utratili něco málo ze žoldu na místním trhu a v místních hospůdkách a obdivovali krásu litevských ženJ. Na lůžka ve stanech jsme uléhali příjemně unaveni náročným, ale zábavným celodenním programem. Byť někteří tuto svatojánskou noc vydrželi vzhůru ještě o něco déle, aby byli svědky zapálení svatojánských ohňů. Dalšího dne ráno jsme zinkasovali zasloužený žold, zbořili stany a vydali se na dalekou cestu k domovu.

Valtice 13.-15.4.2012

Valtice

15.4.2012

Stejně jako loňského roku i letos odstartovala sezónu vojáka napoleonského re-enactmentu secvičná v prostorách zámeckého parku ve Valticích. Tento rok jsme se zde sešli oproti minulému s měsíčním předstihem, již o víkendu 13./14.-15.4. A přestože předpověď počasí nezněla optimisticky, přečkali jsme v suchu a i nocování pod stany se dalo vydržet. Manévry byly opět inspirovány prvním italským tažením generála Bonaparta v letech 1796-1797 a spojnicí s Valticemi byl fakt, že několik příslušníků šlechtického rodu Liechtenstein sloužilo v době napoleonských válek na velitelských postech v c.k. armádě. V okolí Lednice a Valtic se potom roku 1809 pohyboval 13. lehký pluk Davoutova armádního sboru. Páteční odpoledne a večer byly tradičně věnovány stavbě tábora a průzkumu okolí. Nutno poznamenat, že samotné městečko působilo oproti loňsku poněkud mrtvějším dojmem a zahnat žízeň se nám podařilo až po delším hledání degustací vín ve sklepích valtického podzemí. Sobotního rána někteří z nás využili možnosti navštívit zámek, aby se po jeho prohlídce ihned zapojili do již probíhajícího výcviku, zaměřeného zejména na školu vojáka a pelotonu.
Po chutném obědě připraveném na táborovém ohni a poobědové siestě následovala odpolední lekce školy batalionu. Celodenní výcvik ukázal, že zimní přestávka v zásadě nenapáchala ve vědomostech mužstva a důstojnictva velké škody a mnohé je již u důstojníků a poddůstojníku pevně zažito.
Volný večer několik z nás věnovalo objevování zchátralých stavebních pozůstatků barokní romantické zahrady (umělá jeskyně „Peklo“) a procházce do ztichlého podzámčí s krátkým občerstvením v nejbližším pohostinství. V neděli dopoledne následovalo výcvikové resumé, tedy zopakovali jsme v kostce skoro všechny taktické prvky, které jsme si předešlého dne oživili, abychom pak na konec oficiálního programu předvedli před vcelku početným obecenstvem bitevní ukázku. Batalion francouzské pěchoty se pokusil zaútočit ze zámecké zahrady na zámek, bráněný batalionem c.k. infanterie. Obě strany podporovalo nepočetné jezdectvo. Po vyrovnaném a dobře vedeném a řízeném boji jsme tentokrát nechali vyhrát naše kamarády v bílých uniformách a více než dobrá polovina francouzského batalionu se nechala vybít salvami a bodáky rakouské pěchoty. Po potlesku diváků jsme napochodovali na zámecké nádvoří, kde akci oficiálně zakončil pan Ing. Marek Juha, předseda správní rady o.p.s. Po stopách Lichtenštejnů, referátem na téma mír z Campo Formia. Následoval návrat do tábora, balení a odjezd domů. Po trase jsme se někteří ještě zastavili u obelisku v lednickém zámeckém parku, vztyčeném na památku mírové smlouvy z Campo Formia z ledna 1797, u kterého jsme s kamarády z c.k. IR 3 zapózovali profesionálnímu fotografovi.

 

Zimní Slavkov 2.-4.12.2011

Slavkov

3.12.2011

Ve dnech 2. až 4. prosince 2011 proběhly vzpomínkové akce věnované 206. výročí Bitvy tří císařů u Slavkova (2. prosince 1805).
V pátek 2.12.2011 krátce po poledni několik vybraných granátníků převzalo doprovod Marka Schneidera, který se po převlečení stal císařem Napoleonem I. J. Bylo nám ctí strávit v jeho společnosti celé odpoledne a večer. Jeho Veličenstvo jsme doprovázeli na Starou pozořickou poštu, kde se uskutečnila prezentace nové audiovizuální části výstavy (krátký film Napoleonův slavkovský ústup, režisér David Bonaventura), na vrch Žuráň k jiříkovickým ohňům a na 18:30 zpět do Slavkova k přijetí panem starostou na radnici a panem ředitelem zámku v jeho pracovně. Následovalo důstojnické soirée v Rubensově sále. Posléze jsme s Císařem ještě povečeřeli v restauraci Josefína a po 22. hodině jej doprovodili k jeho komnatám.

V sobotu 3.12.2011 ráno kolem 7:30 několik granátníků jako součást doprovodu Císaře vyrazilo na vrch Žuráň. Slavkovské slunce jsme bohužel tentokrát vyhlíželi do mlhy marně a ani pozdravný výstřel rakouských dělostřelců ze Starých vinohrad k nám nedolehl. Přesto atmosféra byla tradičně výborná.
Po nástupu na náměstí, kde naše jednotka vytvořila druhý peloton druhého batalionu, probíhaly v zámeckém parku manévry, při kterých jsme si oživili a zopakovali některé taktické prvky, které jsme použili v odpolední bitvě.
V poledne jsme se přepravili do obce Tvarožná. Po asi hodinovém rozchodu nastalo ve 13:30 řazení do bitevního pořádku a celá Grande Armée vypochodovala cestou lemovanou stovkami diváků do svých výchozích pozic pod kopcem Santonem.
Druhý batalion – pro účely bitvy Thiébaultova brigáda - vstoupil na bojiště cirka v okamžiku, kdy se rakouské kolony chystaly opustit „pratecké výšiny“. Po celou bitvu jsme pak s těmito kolonami vedli zejména palebný boj a současně udržovali spojení mezi 1. batalionem vpravo bitevní sestavy a 3. batalionem vlevo. S prvním batalionem jsme dokonce vytvořili karé, které však nedokázalo odolat náporu rakouské pěchoty. Díky podpoře dělostřelectva se však podařilo náš úsek fronty stabilizovat a úspěch francouzských zbraní na „nedalekých“ Starých vinohradech nakonec donutil nepřítele ustoupit. Historie tak byla zopakována…
Po slavnostním defilé kolem bojiště pak již druhý batalion a s ním i náš granátnický peloton sestupoval zpět do stmívající se obce, odkud jsme byli přepraveni zpět do Slavkova.
Zde jsme kolem půl osmé večer vyrazili na slavností defilé městem, které nám však velmi znesnadňovaly stánky trhovců a davy zvědavců a návštěvníků kolem nich. Přehlídka byla zakončena Císařovým projevem a ohňostrojem doslova přímo nad našimi hlavami.
Poté několik granátníků doprovodilo Císaře ještě do historického sálu zámku. Zde Jeho Veličenstvo poctilo svou přítomností opulentní narozeninovou hostinu jednoho zdejšího oligarchy jménem Radek John, ze které nám však nebylo  - kromě přípitku - nabídnuto zhola nic… Po krátké zastávce v zámecké vinárně jsme pak byli pro tento den propuštěni ze služeb Císaře. A nejenom pro tento den, neboť Jeho Veličenstvo bohužel již příštího dne za úsvitu spěchalo řídit své záležitosti do jiných částí světa… a tradičního nedělního ceremoniálu na Mohyle míru se tudíž již neúčastnilo.

Neděle 4.12.2011 již tradičně patřila pietě. Odřad gardových granátníků v grande tenue za téměř jarního počasí vystoupal společně s ostatními jednotkami na Pratecký kopec, kde mu v těsné blízkosti památníku připadla tradiční role čestné jednotky. Před vlastním pietním aktem položili zástupci rakouských jednotek věnec k pomníku brigády generála Jirčíka, která pratecké výšiny bránila. V úvodu pietního aktu byla minutou ticha uctěna památka letos zemřelého kronikáře obce Tvarožná a spoluzakladatele novodobých tradic vzpomínkových akcí, pana Františka Galeho.
Po skončení projevů oficiálních hostů jsme rovněž my uvnitř kaple tiše uctili památku obětí bitvy a po rozchodu se volně vydali do svých domovů.
206. výročí bitvy u Slavkova a sezóna 2011 je za námi. Nastává zimní přestávka, během které můžeme jenom vzpomínat a bilancovat a vyhlížet události a akce sezóny příští…

Jena, Německo 14.-16.10. 2011

Jena

15.10.2011

Na pátek 14. října 2011 připadlo 205. výročí bitvy u Jeny. V podvečer tohoto dne dorazila do prostoru památného bojiště, společně s dalšími vojáky Grande Armée, i část granátníků naší jednotky.
Do bivaku v těsné blízkosti vesničky Vierzehnheiligen jsme přibyli tak akorát. Soumrak byl na spadnutí a tak jsme rychle postavili stany a převlékli se do uniforem k táborovému životu. Jakmile zašlo slunce, začali jsme pociťovat, že dvě noci ve stanu na otevřené louce nebudou žádná legrace… Několik z nás se vydalo do vesničky, abychom zjistili, zda se zde nenachází nějaký šenk, kde bychom se mohli ohřát. Namísto toho jsme narazili na vskutku roztomilou pekárnu, kde usměvavý pan pekař připravoval výborný cibulovo-slaninový koláč a la pizza a milá paní pekařka zase rozlévala za mírný poplatek chutné svařené víno. Teplá místnost poskytla azyl již několika dalším vojákům, a byť byli z nepřátelského tábora, brzy se rozproudila debata. Na konec naší návštěvy jsme ještě od paní pekařky dostali gratis celý drobenkový koláč na snídani příštího dne.
V sobotu ráno 15. října – vytrženi z odpočinku nezvykle brzkým budíčkem v 6:00 - jsme se vyplazili z našich stanů, ve kterých byla teplota jenom sotva o několik desetinek stupně vyšší než v krajině pokryté ranním mrazíkem. Dlužno podotknout, že budíček v 6:00 nebyl nakonec od věci, neboť než většina z nás u snídaně a táborového ohně trochu rozmrzla, již byla devátá hodina a s ní nástup do bitevní sestavy. Následoval pěší přesun podzimním sluncem zalitými poli mezi vesnice Lützeroda a Cospeda, kam jsme dorazili něco před polednem, a kde jsme čas před propuknutím boje trávili nácvikem školy batalionu, povzbuzování přítomností samotného Císaře. Kolem třetí hodiny odpolední se na obzoru objevily šiky nepřátel. Po dělostřelecké přípravě byly do boje zasazeny všechny tři bataliony, včetně našeho druhého. Poté, co karé sestavené ze všech tří praporů definitivně odrazilo útok jezdectva protivníka, zaujal náš batalion středovou pozici, zatímco pravé křídlo bitevní sestavy v pravém úhlu uzavíral první batalion. Boj byl veden především palbou a brzy se ukázalo, že početně slabší prusko-saské vojsko nemůže tak soustředěnému náporu dlouho odolávat. Před pátou hodinou byl nepřítel zahnán na ústup a my jsme zcela opanovali vesnici Lützeroda, kde jsme si prohlédli místní jarmark a trochu se posilnili před zpátečním pochodem do bivaku u Vierzehheiligen. Po návratu do bivaku a krátkém odpočinku se někteří z nás vydali na podvečerní procházku k větrnému mlýnu nad vesnicí Krippendorf, jednomu z charakteristických bodů bojiště. K mlýnu vede alej nově vysázených stromů – alej Evropy – a u každého stromu je cedulka s citátem některého významného Evropana, spisovatele, politika, filozofa, vojáka. I Napoleona. Následovala večeře ve formě durynské klobásy v housce a příprava na další mrazivou noc ve stanech…
Nedělní ráno 16. října nás místo přízemního mrazíku přivítalo studeným větrem a při obligátním ranním rozmrazování u táborového ohně s hrnkem teplého čaje a na ohništi rozehřátou klobásou v ruce jsme vyhlíželi první paprsky slunce v naději, že tyto nás trochu zahřejí. Kolem půl desáté byl vyhlášen nástup druhého batalionu, nyní rozšířeného i o zbytky batalionu prvního, prořídlého ztrátami utrpěnými ve včerejší bitvě.
Před batalion předstoupil sám Císař a naší jednotce se dostalo té cti, že z našich řad byl do hodnosti seržanta a rukou Císaře povýšen granátník Borek Chlup. Félicitation!
Nedlouho po této slávě jsme vypochodovali na severovýchodní okraj bivaku, kde byly průzkumem odhaleny zbytky prusko-saské armády v úmyslu nás překvapit v táboře. Stačilo několik minut soustředěné palby a jedním bodákovým útokem jsme nepřítele smetli z bojiště. V jedenáct hodin potom proběhl u hlavního památníku bitvy před kostelem ve Vierzehheiligen vzpomínkový akt. Po závěrečném nástupu našeho batalionu v táboře a rozloučení se s jeho velitelem Henri Caporalim jsme se pustili do bourání stanů a balení se na zpáteční cestu. Tuto jsme si prodloužili ještě krátkou návštěvou muzea bitvy ve vesnici Cospeda.

Sarzana, Itálie 22.-26.9. 2011

Sarzana

25.9.2011

Ve dnech 22.-26.9.2011 se naše jednotka účastnila napoleonského festivalu v italském městě Sarzana, kde jsou kořeny rodiny Buonaparte, dříve, než tato přesídlila na Korsiku.
Po 16 hodinovém zrychleném přesunu autobusem jsme v pátek popoledni dorazili na místo a začali jsme se ubytovávat v městské citadele. Zbytek odpoledne jsme věnovali prozkoumávání města, prohlídce památek a hledaní nějakého dobrého hostince, kde by nám dali najíst a napít.
V sobotu ráno jsme byli coby gardoví granátníci pověřeni úkolem u radnice a na hlavním náměstí zajistit bezpečnost Císaře a Císařovny, kteří zde byli očekáváni oficiálními představiteli města, vyhlíženi davem civilistů a místních obyvatel.
Po drahné chvíli čekání a jednom planém poplachu dorazila kolona kočárů s císařským párem, vše samozřejmě doprovázeno přiměřeným jízdním doprovodem. Po krátké návštěvě radnice Císař přednesl proslov k občanům a vojákům. Pak nasedl na koně a společně s doprovodem, ke kterému jsme se rovněž přidali, se odebral do pevnosti na oběd.
Tam rovněž nás čekalo občerstvení ve formě pestré a chutné směsice těstovin, masa s opékaným bramborem a pečiva. V pokročilém odpoledni, v předtuše vpádu rakouských, britských a ruských diverzních jednotek a jejich napolitánských pomahačů, jsme se vrátili v plné síle do historického centra.
Z nám nepochopitelných důvodů - byť v drtivé přesile – jsem pod velením italsko-francouzských důstojníků přistoupili na boj na zdrženou a vyklízeli jednu pozici za druhou směrem k citadele a pod ochranu jejích mocných zdí, ze kterých jsem nakonec palbou postup Spojenců zastavili. Protivník se tak načas stal pánem středu města. Nakonec - nemaje dost vojáků k zajištění získaného území - se však raději stáhl do bezpečí horní pevnosti nad městem, do Sarzanely. Císař a důstojníci tak nakonec mohli sobotního večera navštívit místní divadlo, kde se konal klavírní recitál na počest Císaře, tematicky čerpající z velkých činů jeho života. A my jsme se mohli v klidu navečeřet a po noční procházce městem jít spát.
Ráno bylo po poradě důstojníků rozhodnuto vydat se k horní pevnosti nad městem a zní zde usazené protivníky vyhnat. Vytvořili jsme pochodovou kolonu a začali šplhat křivolakou a úzkou silničkou k jejím hradbám, občas v postupu zdržováni nepřátelskými přepady. Před samotnou pevností jsme zjistili, že Spojenci se zde dobře opevnili. Zdlouhavé obléhání by nám přineslo jenom zbytečné ztráty. Ukrutný kapitán Tazien, jenž velel naší kombinované sekci, postavené hlavně z gardových granátníků, několika granátníků 18. pluku a doplněné i vojáky pluku 57. poznal, že jedinou šancí je překvapit nepřítele prudkým a nenadálým útokem. Ani jsme se nestačili vydýchat a již jsme se drápali po příkrém svahu. Nic nás nedokázalo zadržet. Ani několik stop vysoká zídka, chránicí přístupovou cestu k hlavní bráně. Vše se odehrávalo jako ve snách. Kdo bude první nahoře, kdo první překoná zeď… Podávejte pušky, ať ostatní mohou také přelézt…! A už jsme byli nepříteli v boku. Naším dalším úspěchem bylo ukořistění děla, kterého se ujali zde se odněkud vynořivší italofrancouzští dělostřelci. Boj o pevnost tím byl prakticky rozhodnut. Teprve hodnou chvíli poté jsme zahlédli vojáky druhé sekce našeho pelotonu – včetně kapitána Samka - jak se zchváceni konečně také vyškrábali k pevnosti. Britský velitel odevzdal svůj kord, který mu byl čestně vrácen, a pod prapory mohl opustit pevnost.
Rovněž my jsme tak učinili a po slavnostním nástupu a zakončení napoleonského festivalu na hlavním náměstí jsme se v 15:00 nalodili do našeho omnibusu a vyrazili ze slunné a teplé Itálie směrem domů.

 

GIA - La Garde Impériale d´ Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda