Egyptské taženíRégiment de Grenadiers à pied de La Garde Impériale d´Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda, Nadpis

Morální a fyzické vlastnosti příslušníků Císařské Gardy

Císařská garda 1804

Tak, jak je zaznamenal kapitán Hippolyte de Maudit.

Zkoušený dlouhými pochody, únavou, odříkáním, bivakováním, sluncem i špatným počasím, gardový granátník byl hubené kostnaté postavy. Obezitu jsme v našich řadách vůbec neznali. U těchto ocelových mužů, kteří by klidně mohli podniknout cestu kolem světa, bylo vše vystaveno tvrdým zkouškám: jejich srdce, tělo, lýtka.

Granátník měl pevnou postavu a impozantní držení těla. Měl málo výraznou, ale osmahlou pleť, propadlé tváře a výrazný, obvykle orlí nos. Čelní část hlavy měl v důsledku nošení granátnické čepice téměř holou nebo na příkaz vyholenou, pohled byl živý a hrdý. Jeho mužný obličej částečně zakrýval krásný hustý knír, který vlivem slunce získal hnědavý nádech, často byl prošedivělý. Tento vzorový obličej doplňoval umělecky spletený cop, který si granátník každé ráno pudroval.

Zvláštním znakem pro upoutání vzbuzování pozornosti gardového granátníka byla náušnice. Protože byla nezbytnou součástí výbavy, byla to také první věc, za kterou po příchodu k jednotce utratil své úspory. Jeden z kamarádů mu propíchl uši, dírkou provlékl olovnatý drát, který tam zůstal až do té doby, než si granátník mohl pořídit zlatý kroužek o poloměru třífrankové mince nebo, pokud mu to finance dovolily, pětifrankové mince.

Ten, kdo propichoval uši, současně prováděl umělecké tetování, které se aplikovalo obvykle na paži nebo na prsa. Každý granátník musel totiž mít na svém těle nesmazatelné znázornění symbolů lásky (oddanosti) a granátu. Tetování záviselo na vkusu a talentu umělce a bylo pro něj záležitostí prestiže a věhlasu.

Vedle náušnice, nezbytného šperku granátníka, byly důležité i hodinky ověšené různými přívěšky. Aby si je granátník mohl pořídit, musel nejméně rok činit velká odříkání a neustále šetřit. Po dobu prvních šesti měsíců se musel nováček l. regimentu dobrovolně podřídit vojenskému životu, spokojit se s málem a pít pouze vodu, aby se dostal na normální váhu. Jeho první vklad nestačil na nákup všech součástí toho, čemu říkáme náš vycházkový a slavnostní oblek, tedy krátké nankinové kalhoty*, bílé bavlněné punčochy, střevíce se stříbrnou přezkou a speciálně upravený klobouk.

Granátník velmi dbal na své ustrojení, byl pořádný a vždy upravený. Ve svém opasku měl stále to, čemu říkal „má hruška pro případ žízně**“, tedy dvacet až třicet napoleónů...

 

Kasárenské vězení bylo pro gardového granátníka bez významu. Pokud ho náhodou některý z přátel vyprovokoval k tomu, že ztratil svou důstojnost a změnil své vzorné chování, nikdy se tak neobjevil na veřejnosti. Uniformu Staré gardy nosil vždy se vztyčenou hlavou a celý v pozoru, s napjatými koleny. Granátník, který se potácel (byl opilý), byl na své náklady odvezen zpět ke svému regimentu, kde platil přísný Trestní řád.

Radosti granátníka byly dvojího druhu: vnitřní, rodinné a vnější. U jednotky to byla císařská partička nebo piket***, zejména však partie drogue, zbrojnice a někdy také taneční sál, to když Vestris regimentu objevil nějaké nové kroky, které stály za to, aby byly součástí dobového Ranelaghu. Jednou denně chodil pravidelně do kantýny. Pokud chtěl zdvořile uctít svého kamaráda, objednal pořádnou třešňovici, nikoliv malou vojenskou sklenku. Tím, že pozval hosta, projevoval také čest dámě za výčepem, která ho vítala jako dobrého souseda.

Kromě času stráveného u jednotky se rád procházel, měl rád námořnické tance a různá představení. Někdy zašel do kavárny, zřídka však do kabaretu, ten pro něho nebyl dost dobrý. Cílem jeho procházek byl venkov Courbevoie, Saint-Denis, Suresnes, Rueil, Nanterre, Boulogne a Saint-Cloud, kam chodil na samotářské procházky nebo také s dámou. Odpočíval u starých kamarádů, kteří se sem po skončení služby vlasti uchýlili, aby vykonávali nějakou činnost nebo jen odpočívali.

 

Bulvárními divadly gardový granátník opovrhoval. Miloval jen to, co bylo na jeho úrovni, jeho oblíbenou hrou byl Trajánský sloup. Gardový granátník měl vždy ve svých osobních dokladech potvrzení, že je mistr šermu nebo pomocník mistra, nebyl však šermíř rváč. Souboj byl u regimentu jen velmi vzácný. a byl považován za čin hodný spíše kasárenského vězení. Mezi příslušníky tohoto obdivuhodného sboru vládlo nejupřímnější a nejčistší bratrství. Nebylo nic komičtějšího, než rozhovor mezi pěším granátníkem a granátníkem jezdectva. Jeden z nich vychvaloval kamaše a druhý vysoké podpatky. Bylo lepší držet se stranou. Můžeme si tedy představit, že z dálky i z blízka vyvolával regiment granátníků ohromný dojem! Nemůžeme se tedy divit, že všichni, kdo je viděli, je obdivovali a zachovali si na ně nezapomenutelné vzpomínky.

Byl-li regiment granátníků Staré gardy na Elysejských polích nádherný, na bitevním poli pak byl doslova vznešený. Tam se každý granátník stával hrdinou, kterého nedokázaly zastrašit ani koule, ani střely, ani granátomety. Když ho dělová koule srazila, srazila odhodlanou sochu s chrabrým srdcem. Pokud nepřátelská jízdní kolona narazila na čtvercový útvar těchto granátníků, draze zaplatila za svou nerozvážnost! Ti s ledovým klidem zcela zničili řady jezdectva! Žádná z kulí neminula cíl a zasáhla bud' jezdce nebo koně, kteří jim byli nadosah. Jakmile poznali nepřátelé svůj osudový omyl, rychlostí blesku se dávali na útěk, aby se skryli za nerovnost terénu či lesík, jen aby se dostali z dosahu obávaných vojáků !

Takové vojsko muselo mít i elitní důstojníky, kterými se stávali jen ti nejlepší a nejodvážnější...

 

* Nankin – hustá bavlněná látka, pískově žlutá, v plátnové vazbě s bílou osnovou a barevným útkem, též flauš, kartoun, dle čínského města Nanking
** Hruška - lidový výraz pro měšec, váček peněz
*** Piket – hra – francouzské karty, nazvané podle jedné z barev

Přeložila z francouzštiny PHDr. Pavla Kellnerová
Připravil Caporal Pierre Maisonnette (Petr Chaloupek)

GIA - La Garde Impériale d´ Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda