Pěší garanátnící Císařské Staré GardyRégiment de Grenadiers à pied de La Garde Impériale d´Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda, Nadpis

Pěší granátníci Císařské Staré Gardy

Císařská garda 1804

Immortels – Nesmrtelní

Garda byla protekční těleso, které bylo císařem hýčkáno. Měla vyšší příděly stravy, dostávala 1/2 láhve vína na hlavu na den, lepší zbraně, kvalitnější sukno na uniformy, lepší místo k táboření. Kdo vstoupil do gardy, dostal obvykle o jeden stupeň vyšší hodnost. Každý gardista měl vlastní misku na jídlo, vyšší žold (např. vojín gardy dostával žold ve výši žoldu seržanta řadové jednotky). Císař ji šetřil, proto do bojů zasahovala garda výjimečně. Z tohoto důvodu se jí přezdívalo "Immortels" (nesmrtelní). Pokud však byla garda nasazena, musela buď zvítězit, nebo padnout.

Když se řekne garda, většinou si představíme pěšího gardového granátníka (nebo myslivce pro podobnost jejich uniforem). Chvíli se budeme věnovat jejich vzhledu:

 

Rousselot - Císařská Stará GardaPěší gardový granátník měl licousy ve tvaru pažby pistole, povinný knír, vlasy zapletené do copu svázané černou stužkou, v pravém uchu náušnice ve tvaru kruhu. Na hlavě nosil třicetpět centimetrů vysokou medvědici s červeným měděným štítkem, s korunovanou orlicí a granáty. Na levé straně medvědice byla kokarda, v níž byl zasazen červený chochol.

Na sobě měl zpravidla tmavomodrý fráček s revery z bílého sukna, bílou vestu, bílé kalhoty pod kolena a spinky - buď bílé nebo černé. Přes prsa bylo křížem bílé řemení. K němu připevněná patrontaška byla na pravém boku, Na levém pásu řemení visely v samostatných pochvách šavle s bodákem. Na zádech nosil tornu (připomínala rakouské "tele"). Puška vzor Garda s mosazným kováním. Od roku 1804 se přirozeně částečně obměňovala jak výstroj, tak i výzbroj v různých detailech. Proto výše uvedená výstroj a výzbroj je jen orientační, měnila se jak u jednotlivých jednotek, tak i v čase.

Taková výstroj stála jmění. Proto ji voják oblékal jen při slavnostních příležitostech:

Jinak nosil méně honosný oděv dle výstrojního předpisu, který platil od roku 1804. Dostat se do gardy nebylo snadné. Voják musel mít za sebou čtyři roky služby a dvě tažení. Granátník musel měřit alespoň 1,78 cm, musel být gramotný a musel být starší 25 let. Od r. 1806 se vyžadovalo deset let služby. Postupem času se tyto tvrdé požadavky snižovaly, tak že v roce 1812 byli ke gardě přidělováni již i rekruti. Měli své vlastní označení za označením gardy - CTS (což je zkratka slova conscrits – rekruti).

Složení císařské gardy bylo pro roky 1804 - 1805 stanoveno takto:

  • 1 pluk pěších granátníků
  • 1 pluk jízdních granátníků
  • 1 dělostřelecký sbor
  • 1 prapor námořníků

1 prapor Vélitů
1 pluk jízdních myslivců
1 elitní legie četnictva
1 rota veteránů - grognards (bručouni)

1 prapor Vélitů
1 rota mameluků
1 pluk pěších myslivců

Generální štáb měl toto složení:

Generálplukovníci dostávali rozkazy přímo od císaře.

Pluk pěších granátníků (nebo myslivců) se skládal ze:

Důstojníci a poddůstojníci Vélitů byli od příslušných pluků odvelováni na dobu 1 roku. Výjimkou z tohoto pravidla byl štáb, seržantmajoři a výkonní praporčíci.

Prapor pěších granátníků (nebo myslivců) se skládal z 8 rot.

Rota pěších granátníků (nebo myslivců) se skládala z:

  • 1 kapitán
  • 1 nadporučík
  • 2 podporučíci
  • 1 seržantmajor
  • 4 seržanti
  • 1 výkonný praporčík
  • 8 desátníků
  • 2 desátníci - ženisté
  • 80 vojáků
  • 2 tamboři

Celkem pěší rota obsahovala 102 muže.

Po bitvě u Watterloo (1815) byla Velká armáda rozprášena. Podle znění mírové spojenecké smlouvy nesměl žádný signatář této smlouvy do svých armád přijmout příslušníka císařské gardy. V té době byly na příslušníky gardy ve Francii dokonce pořádány hony a štvanice, podporované šlechtou. Mnozí gardisté proto odešli buď do exilu do Ameriky, nebo vstoupili do tureckých služeb. Teprve za II. císařství byli příslušníci gardy rehabilitováni, byl jim zpětně doplacen žold a tento dostávali do konce svého života.

Vélité

Vélité odvozovali svůj původ i název od lehkooděnců v antickém Římě. Vélité byli speciálními jednotkami císařské gardy. Její příslušníci byli vycvičování pro funkci poddůstojníků v ostatních plucích armády. Byla to elitní poddůstojnická škola. Vélité se do roku 1805 tažení nezúčastňovali a vykonávali pouze službu v Paříži. Každá rota Vélitů disponovala více jak dvěma seržanty a čtyřmi desátníky. Poddůstojníkem roty Vélitů se mohl stát každý, kdo sloužil alespoň jeden rok ve sboru. Učební předměty v poddůstojnické škole Vélitů byly především tyto: čtení, psaní, matematika, kreslení a vojenská gymnastika.

 

Napsal MUDr. Miroslav Novotný SergeantMajor

GIA - La Garde Impériale d´ Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda