Austerlitz 2007 – Výročí Bitvy u Slavkova, Žuráň – Slavkov – Mohyla MíruRégiment de Grenadiers à pied de La Garde Impériale d´Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda, Nadpis

Vzpomínkové akce v Evropě

Galerie

Vzpomínky na Pultusk tak, jak je zaznamenal Petr Košťál

Pultusk – Polsko akce vztahující se k r.1807 (C.E.N.S.), Čestmír2. Další galerie: Lída, Karel, Eliška

Pultusk 2006, Čestmír

Pultusk 2006

Galerie2

Ve dnech 6. až 9. července 2006 se jednotka La Garde Impériale d´Austerlitz zúčastnila vzpomínkových akcí 200. výročí bitvy u Pultusku, cca 60 km severovýchodně od Varšavy. Přestože se skutečná bitva odehrála 26.12.1806, zřejmě v důsledku potřeby oslavit narozeniny generála Olega Sokolova, předsedy ruské nadace Říše historie, hlavního organizátora, bylo setkání příznivců napoleonistiky z celé Evropy naplánováno na tento letní měsíc. Místo, abychom trpěli mrazem, jsme se tak po tři dny doslova koupali ve vlastním potu. Těžko říci, co je lepší nebo horší…

Autobusy s účastníky z České republiky vyjížděli do Polska ve čtvrtek ráno. Po vcelku hladké cestě, až na menší bloudění na údajné „zkratce“ kolem Varšavy, jsme v pozdním odpoledni zaparkovali na náměstí vcelku pohledného historického městečka, jemuž vévodil zámeček, skrytý za zbytky hradebních zdí a příkopem. Po registraci nás autobusy přisunuly blíže místu tábořiště. Louka či mýtina, na které jsme začali stavět stany, nevypadala zrovna nejpřívětivěji. Ležela v blízkosti řeky Narew a jejích slepých ramen, což mělo za následek, že jsme po celý pobyt čelili zuřivým útokům bodavého hmyzu a rovněž mravenců, jejichž pochodové koridory vedly přímo skrze tábořiště.

Pultusk 2006, Čestmír

Pultusk 2006

Galerie1

Po postavení naší stanové uličky jsme poprvé okusili kvalitu zajištěného stravování. K večeři se podávala polévka podobná naší zelňačce, ovšem bez zelí, s chlebem. Celkově je však nutno předeslat, že strava v průběhu celé akce byla obecně vzato jednoduchá a poměrně jedlá. K snídani klobáska či párky, kousek uzeného, dokonce něco jako jitrnicový prejt, k obědu masová směs se zeleninou (zelím), brambory, …, k večeři opět uzenina či opečené maso. Docela vzorně byl zajištěn přísun balené vody, která se v tropických vedrech stala otázkou přežití. Také neomezené zásoby jablek, které byly k mání u výdejních stanů, přišly vhod. Poněkud slabší byla situace s tekoucí vodou. Několik plastových umývacích souprav se šlapací pumpičkou na umytí rukou sice stačilo, ale plným proudem puštěný kohoutek nahradit nemohly. A cisterny, které byly posléze v tábořišti rozmisťovány, byly spíše nouzovým řešením a provizoriem. K celkové očistě těla se však dal využít právě tok řeky Narew, což se po několika hodinách strávených v uniformě stávalo téměř nezbytností.

Po večeři jsme vyrazili zpět do městečka. Zabrzdili jsme hned u první hospůdky, již značně obležené uniformovanými žíznivci. Příjemné bylo, že i když člověk nebyl vybaven místní měnou, mohl si peníze směnit přímo u výčepu, či si dopřát osvěžující nápoj za evropskou měnu (cca 1 Euro). Obsluhu hospůdky příval neznámých hostí poněkud zaskočil a zřejmě vedoucí provozovny nebo přímo majitel se mě dokonce otázal, zda zítra přijdeme znovu, že musí zajistit posily. A pokud to šlo, tak jsme skutečně přišli.

Pátek dopoledne i odpoledne byl vyhrazen výcviku. Ranním nástup a přehlídka vojsk vykonaná generálem Sokolovem a plukovníkem Vystrčilem proběhla ještě v plné polní. Brzy však bylo jasné, že teplota vzduchu přesáhne středomořské průměry a bylo proto rozhodnuto výcvik absolvovat ve vestách či košilích. Přesunuli jsme se na nedaleké výcvikové louky, kde následovala opáčka školy pelotonu a (mini)batalionu, který jsme společně s kamarády ze Střední a Mladé gardy vytvořili. Občas přiklusal na koni generál Sokolov a za ním v závěsu plukovník Vystrčil, aby zkontrolovali, zda nezahálíme a „rabotajeme“ a zda nás výcvik již vyčerpal podle jejich představ. O vítané, většinou neplánované, přestávky se naštěstí tu a tam postaral místní zemědělec, který na traktoru ZETOR brázdil louku a obracel seno, které jsme za několik minut opět spolehlivě udupali.

Pultusk 2006, Lída

Pultusk 2006

Karel

Na sobotu byl v plánu slavnostní pochod ulicemi Varšavy. Autobusy místních přepravců nás dovezly do centra města, kde jsme se po cca dvouhodinovém čekání dočkali generála Sokolova. Jeho zpoždění bylo dle neoficiálních informací způsobeno návštěvou lékaře-specialisty, neboť monsieur génerál si předchozího dne vyřval hlasivky. Když se konečně všechny jednotky seřadily a rozpohybovaly, vystoupali jsme jednou z bočních ulic na zjevně jeden z hlavních varšavských bulvárů, který nás dovedl až na náměstí před královským zámkem. Tam proběhla ceremonie předání klíčů od města maršálu Muratovi (v hlavní roli generál Sokolov) a povýšení důstojníka viselské legie, zřejmě otce–zakladatele, na kapitána. Po skončení ceremonie a udělení rozchodu jsme se rozhodli rozměnit finanční příspěvek generála Sokolova v dolarové měně, který byl velkodušně poskytován, a přeměnit jej na tupláky piva v restauraci nedaleko dalšího z historických náměstí Varšavy, neboť tekutin nám bylo v odpoledním slunci již více než třeba. Mnozí strávili v restaurační zahrádce celý pobyt ve Varšavě, někteří, lační vědomostí a kultury, se vydali na návštěvu historického muzea města Varšavy, které sídlí v jednom z paláců na přiléhajícím náměstí.

Návštěva Varšavy měla skončit vcelku nepoeticky, nástupem na náměstí před královským zámkem v 17.00 hod. a odchodem k autobusům. Ovšem jenom pro některé. Nám se dostalo té „cti“, že jsme byli odchyceni generálem Sokolovem a společně s gardisty z Dijonu odveleni do varšavské opery na vernisáž výstavy „Napoleon ve Varšavě“ a jakési předkolo oslav narozenin generála. „Cti“ v uvozovkách z toho důvodu, že následná možnost ochutnat vybrané laskominy, připravené na bufetových stolech, a v rychlosti shlédnout překrásné exponáty výstavy, byla vykoupena minimálně dvouhodinovým postáváním a popocházením po budově opery, vše v rámci plnění úkolů čestné jednotky. Celodenní únava, horko, žízeň a i hlad, toho dne se jako oběd fasovala bageta do tornistry, byly chvílemi již nesnesitelné. Nakonec po deváté hodině večerní spěla celá trachtace ke svému závěru a před budovou opery na nás čekalo několik autobusů, připravených nás dopravit zpět do Pultusku. Nicméně spěchat se nevyplácelo. Teplota v autobuse většinu teple oblečených cestujících přiváděla na pokraj tropického šílenství a u některých způsobila vodopád nepublikovatelných výrazů na adresu opozdilých „viselských“ Poláků, kdy se lze jen podivovat, že situace nepřerostla v konflikt s mezinárodním prvkem.

Pultusk 2006, Karel

Pultusk 2006

Eliška

Do Pultusku a tábora jsme té noci dorazili k půl jedenácté večerní a až zde jsme se dověděli, že pro zbytek štábu jsme byli celý večer nezvěstní a marně nás vyhlíželi na místě odjezdu autobusů. O našem polapení generálem Sokolovem totiž nikdo nevěděl… Vyvrcholením třídenního pobytu měla být nedělní bitva, podle názvu známého westernu zřejmě schválně uspořádaná v pravé poledne. Aby se ovšem naše tělesné šťávy zahřály na správnou provozní teplotu, byl nástup vybubnován a vytrouben již na 11.00. Po hodinovém postávání chvíli na sluníčku, chvíli ve stínu jsme se již napolo smyslů zbavení dopotáceli na bitevní pole, kde se již začínaly rozhořívat střety. Opět jsme chvíli postávali v záloze, než jsme byli nasazeni do bitvy. To, že bitevní pole připomíná krajinu zbavenou porostu bubnovou dělostřeleckou palbou a la „na západní frontě klid“, jsme již věděli od pátku. Udržet krok a linii mezi jamami, přeskakovat kořeny a větve a přitom nepropíchnout bajonetem kamaráda ani sebe nebylo zrovna jednoduché. A k tomu samozřejmě to tolik zmiňované vedro, které vyčerpávalo natolik, že někteří z kolegů ve zbrani se museli jít bokem vyzvracet a potom ještě z posledních sil pokračovali v boji.

Během asi dvou nebo tří frontálních útoků našeho minibatalionu jsme se probojovali až téměř k městským branám, aneb monumentálním kulisám starého Pultusku, které vytvořili polští dekoratéři, abychom vždy znovu vyklidili dobytý terén, což mně připadalo zoufale nesmyslné a vyčerpávající, protože jsme se zpravidla vraceli až úplně do výchozích pozic. Nakonec se nepřítel (Rusové, …, Rakušané a Prusové – Co ti tady zase měli co pohledávat ?) přece jenom stáhl za městské hradby. O jeho pronásledování však nemohla být ani řeč. Naštěstí to ani nebylo ve scénáři. V mdlobách jsme se nějak seřadili k pochodu před tribunami, docela slušně zaplněnými nadšenými diváky, a posléze zamířili do tábora. Naše muka v durch propocených uniformách prodloužil kdo jiný než generál Sokolov, který jednu zátočinu před tábořištěm zavelel nástup francouzským jednotkám k přehlídce a provolávání slávy císaři. Když tímto konečně uspokojil jakési své potřeby, mohli jsme se odplazit do tábora a zbavit se propocených mundůrů. Ještěže řeka Narew nebyla daleko...

Když z nás opadla prvotní únava, pustili jsme se do neméně „populární“ činnosti, totiž likvidace tábora a balení věcí, abychom je mohli naložit do autobusu a nočním přejezdem se vrátit do ČR.

Akce Pultusk 2006 skutečně prověřila fyzickou i psychickou odolnost většinu účastníků až do krajnosti. Inu, kdo by čekal, že na Vánoce 1806 bude takové vedro… Přesto s odstupem několika týdnů mohu hrdě prohlásit: Byl jsem tam a přežil všechno dobré i zlé. Zkrátka jak říkáme my „franštináři“: Ende gut, alles gut.

 

Napsal Petr Košťál Caporal – Fourrier

GIA - La Garde Impériale d´ Austerlitz - Císařská Slavkovská Garda